---

Značky na laboratorním skle

---

2. Značky na laboratorním skle

Odměrné sklo má na svém povrchu vyleptány rozličné rysky a značky. Znalost jejich významu umožňuje s nádobou správně zacházet a odměřit s ní objem na maximální hranici její přesnosti.

2.1 Rysky na laboratorním skle

Podle způsobu dělení (graduace) lze rozdělit sklo na dělené a nedělené. V děleném odměrném skle je možné odměřit jakýkoli objem až do maximálního objemu odměrné nádoby. Příkladem mohou být odměrné válce (obr. 1) nebo dělené pipety (obr. 2).

Obr. 1. Dělené sklo - odměrné válce		Obr. 3. Nedělené sklo - odměrné baňky

Nedělené sklo je opatřeno obvykle jen jednou ryskou a slouží k odměřování pouze jediného objemu. Nedělené odměrné sklo se používá převážně v analytické chemii. Vyrábí se vždy série několika používaných velikostí (obr. 3).

Zkráceně lze říci, že dělené sklo slouží jak k účelovému odměření potřebného objemu, tak ke stanovení objemu neznámého. Nedělené sklo lze použít jen k odměření předem známého množství kapaliny, pokud ovšem pro požadovaný objem existuje odměrná nádoba.

Obr. 2. Dělené sklo - pipety

Meniskus
Pro správné určení objemu je důležitá přesnost jeho odečtení ze stupnice nebo rysky. Odměrné nádoby jsou kalibrovány na odečítání tzv. spodního okraje menisku. Meniskem je nazýváno obloukovité prohnutí kapaliny, které vzniká na rozhraní kapaliny, stěny nádoby a vzduchu vlivem mezipovrchového napětí (obr.5).

Obr. 5. Správné a Špatné odečítání z byret

Obr. 6. Odečítání při zákrytu rysek

2.2 Písmenné značky na laboratorním skle

Odměrné nádoby jsou kromě rysek označeny speciálními písmennými značkami (obr. 7). Ty udávají podmínky, za kterých lze s odměrnou nádobou pracovat s přesností, na kterou je vyrobena.

Teplotní údaj vymezuje teplotu, kterou by měla mít odměřovaná kapalina. Dodržení teploty je důležité, protože objem kapaliny se s teplotou mění. Například voda o teplotě 10 °C bude mít výrazně menší objem než voda o teplotě 80 °C. Zvýšení objemu v závislosti na teplotě je znázorněno na obr. 8. Laboratorní sklo je kalibrováno na konkrétní teplotu odměřované kapaliny. Je to obvykle teplota laboratoře, tedy 15 °C, 17 °C nejčastěji však 20 °C. Pro běžné operace se připouštějí odchylky kolem 5 °C.

Vážná chyba může celkem nepozorovaně vzniknout například při odměřování právě připraveného roztoku kyseliny. Při ředění se totiž uvolňuje teplo, které kapalinu zahřeje na dosti vysokou teplotu. Pokud je kyselina odměřena ihned, bude její objem po ochlazení menší, než bylo požadováno. Proto je třeba mít při odměřování neustále na paměti podmínku dodržování předepsané teploty.

Obr. 7. Značky na laboratorním skle		Obr. 8. Graf závislosti zvýšení objemu kapaliny při rostoucí teplotě

Podle způsobu použití se odměrné nádoby rozdělují na nádoby kalibrované na vylití nebo na dolití. Nádoby kalibrované na dolití obsahují přesně udané množství kapaliny při naplnění po značku. Pokud je kapalina z tohoto typu nádoby vylita, je její objem vždy menší než je vyznačeno na nádobě. Odchylka je způsobena ulpěním části kapaliny na stěnách nádoby. Odměrné sklo na dolití musí být před použitím suché nebo vypláchnuté odměřovanou kapalinou.

Nádoby kalibrované na dolití mají označení D podle českého dolít nebo In podle anglického include. Starší sklo může být označeno také E podle německého einguss .

U nádob kalibrovaných na vylití lze naopak získat správný objem kapaliny až po jejím vylití z nádoby. Vzhledem k tomu, že na stěnách nádob vždy ulpí zbytky kapaliny, stanovuje se u nich takzvaná výtoková doba. Ta udává, jak dlouho z nádoby vytéká kapalina započítaná do odměřovaného objemu. Kapalina, která po uplynutí výtokové doby zůstala na stěnách, je nadbytečná a při kalibraci se počítá s tím, že v nádobě zůstane.

Je třeba si uvědomit, že výtoková doba závisí také na způsobu vylévání, na velikosti povrchu nádoby a hlavně na povaze kapaliny. Zatím co vylévání je standardizováno a povrch baňky je možno udržovat odmaštěný čištěním, fyzikální povahu odměřovaných kapalin ovlivnit nelze. Je proto třeba si uvědomit, že většina laboratorních nádob je kalibrována na práci s vodou a vodnými roztoky. Například kapaliny s velkou viskozitou, nelze nádobami na vylití přesně odměřit. Také při odměřování látek, které mají od vody odlišné povrchové napětí, vzniká určitá chyba.

Nádoby kalibrované na vylití jsou označeny V podle českého vylít nebo Ex podle anglického exclude. Starší sklo může být označeno také A podle německého ausguss .

Objem odměrné nádoby je určen další značkou. Obvykle se udává v cm³ (= ml). U nádob nedělených uvádí jejich přesný objem. U děleného skla slouží hodnota objemu k orientaci při výběru vhodné velikosti nádoby pro měření. Ideální je, pokud je při měření dělená odměrná nádoba naplněna kapalinou asi do 80%. Je-li použita vzhledem k měřenému objemu neúměrně velká odměrná nádoba, dochází ke vzniku větší relativní chyby při odečítání. Pokud je naopak k měření velkého objemu použita nádoba malá (tedy je měřeno několikrát), sčítají se absolutní chyby každého měření.